Historie Lotyšska

Lotyšsko má bohatou a spletitou historii. Malý národ na neklidném Baltu to nikdy neměl lehké, přesto dokázal přežít a prosperovat. Historie Lotyšska sahá mnoho století před náš letopočet, kdy tuto část Evropy osídlily indoevropské kmeny Baltů. Nehostinný a neúrodný kraj a drsné životní podmínky zformovaly z původního obyvatelstva lid nepoddajný, divoký a tvrdý vůči sobě i svým sousedům

O tom se také přesvědčili i první němečtí kupci a osadníci, kteří při ústí řeky Daugavy v roce 1201 založili obchodní osadu, ze kterého postupně vzešlo jedno z nejkrásnějších a nejbohatších hanzovních měst Pobaltí – dnešní hlavní město Riga. Každodenní boje kolonistů s baltskými kmeny Kurů, Livů, Eestů, Zemgalů a dalších přivedly do Pobaltí vyhlášené křesťanské válečníky, Řád mečových bratří a Řád německých rytířů.

Během dvou stovek let se z několika málo osad a hradů vytvořil silný Řádový stát, který vedle násilného šíření křesťanství přinesl Baltům i západní civilizaci a hospodářský rozkvět země. Přesto ještě počátkem 16. století přežívalo mezi domácím obyvatelstvem původní pohanské vyznání.

Řádový stát však podléhal silným vnějším tlakům ze strany Polska, Litvy i Ruska, takže již v polovině 15. století byl za svým zenitem. Smrtelnou ránu mu však zasadil rozkol v církvi, náboženská reformace luteránského směru sem pronikající z Německa, která dokončila rozklad původní velmoci. Na území státu se vytvořila dvě světská protestantská vévodství – na západě Prusko, na severovýchodě Kuronsko – Livonsko. Zbytek Řádového státu si pak mezi sebe rozdělili Poláci a Litevci, na severu Švédové a na východě Rusi. V čele Kuronského vévodství (dnešní Kurzemsko a Zemgalsko na jihovýchodě Lotyšska) stanul rod Kettlerů, který díky promyšlené hospodářské politice vytvořil ze svého území malou hospodářskou a námořní velmoc, schopnou konkurovat Švédsku, Dánsku, Nizozemí, ba i Francii. Na čas získali dokonce zámořská území v Karibské oblasti a v západní Africe.

Na území dnešního Lotyšska začala vyrůstat výstavná, tehdy moderní města jako Jelgava, Mitava, Libava a další. Svůj rozhodující vliv stále držela rodová německá baltská šlechta. Po vymření dynastie Kettlerů na vévodský trůn nastoupil osvíceny a pokrokový rod knížat Bironů, díky nimž tato část Pobaltí záhy patřila k nejvzdělanějším a nejpokrokovějším v celém Pobaltí. V roce 1795 pod sílícím tlakem domácí šlechty a sousedního Ruska odstoupil vévoda Petr Biron své území za úplatu carevně Kateřině. Tím se na dlouhou dobu dostalo dnešní Lotyšsko pod zhoubný vliv Ruska a pod ním zůstalo až do roku 1918. Jedním ze základních kamenů ruské politiky pak bylo potlačení národní identity baltského obyvatelstva a rusifikace.

První lotyšský premiér a pozdějši prezident Kārlis Ulmanis

Snaha po vytvoření vlastního státu se naplnila ž po konci I. světové války, kdy na území bývalých baltských gubernií vznikly Lotyšsko, Litva a Estonsko jako suverénní republiky. Zvláště Lotyšsko, díky dědictví po carském Rusku mělo z nových státu relativně nejlepší podmínky rozvoje. Přesto se však v následujících letech vyvíjelo spíše jako stát agrární. Svůj dřívější trend země s nejvyšší vzdělaností si podrželo. Konec slibného vývoje však učinil rok 1939, kdy byla uzavřena dohoda mezi SSSR a Německem, známá jako pakt Molotov-Ribbentrop, jimž se všechny tři baltské republiky dostaly do zájmové sféry SSSR. Záměr na získání území realizovali Sověti již v roce 1940, kdy všechny tři země byly obsazen Rudou armádou a vůči obyvatelstvu nastoleny nepředstavitelné represálie. Proto se nelze ani divit, že o rok později, kdy Německo napadlo SSSR, byli Němci často vítáni jako svoboditelé. Lotyši však záhy pochopili, že úmysly Němců se neliší o ruských. Z lotyšské populace zmizelo četné židovské obyvatelstvo a i vůči Lotyšům postupovali Němci značně krutě.

V roce 1944, kdy se fronta války opět přehnala přes Pobaltí, znovu přišli Sověti a s Lotyši, kteří neprojevili náležitou loajalitu, se po svém vyrovnali. Popravy, věznění a deportace na Sibiř postily více než třetinu obyvatelstva. Následujících téměř 50 let pak potlačovalo jakékoliv vzpomínky Lotyšů na vlastní nezávislou historii.

Rok 1991 znamenal pro Lotyše, stejně jako pro jejich sousedy naději návratu ke svobodě. Rok 1993 tyto naděje naplnil a Lotyšsko se stalo suverénním svobodným státem, hlásícím se k myšlenkám společné Evropy a demokracie. Po obnovení nezávislosti se Lotyšsko stalo členem OSN, vstoupilo do NATO a roku 2004 se také připojilo k Evropské unii.

Zdroj: Velvyslanectví Lotyšské republiky v Praze

2 komentáře

  1. Josef napsal:

    Ubohá machinace s fakty . Viz 16/3 kdy pořádá lotyšsko parade marsch wafen SS .

  2. Ľubo napsal:

    To snáď nemyslíte vážne takto prekrúcať históriu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist